"Knihy nejsou morální či nemorální. Knihy jsou dobře či špatně napsané. A dost."

Oscar Wilde

Dívku ve vlaku,  prvotinu Pauly Hawkins, jsem nečetla ve vlaku, nýbrž v autobuse a trochu jsem si zoufala, že cesta trvala jen 70 minut. 

Dívka se jmenuje Rachel a jezdí vlakem. Denně tam a zase zpátky. Rachel chlastá, je hrozitánsky opuštěná, lže si pod nos, lže své kamarádce, která ji u sebe nechává bydlet, taky si chvílemi věří, jindy se zase utápí ve výčitkách

Eva Lohmannová - Osm týdnů v blázinci (Ikar, 2013)

Mladé ženě jménem Mila relativně nic nechybí. Má stálou práci i vztah a teoreticky život před sebou. Její tělo se však jednoho dne přepne do stavu "OFF" a ne a ne se znovu zapnout. Přesně tímto začíná kniha německé autorky Evy Lohmannové s lákavým a také všeříkajícím názvem Osm týdnů v blázinci (ano, kniha je rozdělená

Smrtící duchové (Downside 1), FantomPrint 2014

Ocitáme se v alternativním čase... Když v roce 1997 duchové povstali z hrobů a začali krást živým těla, vyjasnilo se, že bohové zkrátka nejsou. Víra v ně nemá  nadále smysl a je nahrazena vírou v Pravdu. "Církev"

Černý arcimág (Světlonoš 1), FantomPrint 2013

Byli jednou dva bratři, hodný a zlý. A ti spolu vedli válku, krutou a strašnou. A teď by to správně mělo pokračovat slovy, že vyhrál ten hodný a toho zlého... ušetřil? Zabil?

Počkat, tak jednoduché by to nebylo. Dva bratři skutečně byli, jeden z nich vyhrál válku a stal se nejmocnějším mužem Sedmi

Tento blog se věnuje knihám.

Přemýšlela jsem, čím začít, a jako první mi přišla na mysl ta oblíbená konfrontace "kniha versus film". Neboli v jaké formě preferujeme příběh, vymyšlený někým jiným.

 Žijeme rychle. Máme rádi efekt, obraz, zvuk, pohyb, akci, polechtání bránice či zatahání za nějaký ten nervík. Film nám tohle všechno dá, udělá to rychle, řečeno dnešním moderním jazykem: instantně. Někdy dokonce ve falzifikaci třetího rozměru. Jen si sáhnout. Neříkám, že "film ne". Ale zároveň říkám, že knihy ano. Vydařený film je bezesporu zážitek, který stojí za to. Vždycky je to ale produkt mnoha lidí. Někdo napíše scénář, někdo to natočí, další to zahraje, jiný to sestříhá, a udělají to dobře nebo špatně.

Knihy jsou mnohem intimnější. Jistě že za nimi stojí fronta redaktorů, sazeč, tiskárna, tvůrce obálky a tak dále a tak dál, někdy se do toho vloží ještě mezičlánek v osobě překladatele. Pořád ale zůstává jedno: když čtete, je to vztah jedna ku jedné. Vy a autor. Napumpuje vám do hlavy spoustu impulzů, a dál už je na vás, jak si je upravíte, vyhodnotíte, a co z nich v hlavě vymodelujete. Dává vám prostor. A to všechno jen skrze písmenka. I v dnešní přetechnizované době, kdy někdy hon za nabíječkou a elektrickou zásuvkou rozhoduje o tom, jestli se náhodou nezačnete nudit, vnímám pořád tahle kouzelná písmenka jako malý velký zázrak. Třeba to máte stejně 

Ještě nemáte svůj armageddon? Tak pro něj honem pospíchejte, na Manhattanu je ve slevě!