Ocitáme se v alternativním čase... Když v roce 1997 duchové povstali z hrobů a začali krást živým těla, vyjasnilo se, že bohové zkrátka nejsou. Víra v ně nemá nadále smysl a je nahrazena vírou v Pravdu. "Církev" už dávno není tím, čím bývala, a organizace, nesoucí toto jméno, již nevyžaduje znalost otčenáše a desatera přikázání. Křesťanské kostely přestaly sloužit svému účelu. Místo bible si spořádaní občané odkládají na noční stoleček Knihu Pravdy.
Pro tuto "Církev" pracuje Chess, čarodějka, jejíž tetování je výsadou a také poznávacím znamením. Na dotěrné pohledy i rozporuplné reakce ostatních si už dávno zvykla. Horší to je s jejím vlastním životem. S tím se totiž stále nesmířila, přesněji řečeno s údělem, který by si sama jistě nevybrala. Občas se ocitá na prahu smrti a ty temné hlubiny ji chvílemi tolik lákají... Umožnily by jí totiž zapomenout na to, jak moc se na ní osud vyřádil. Chess nepoznala rodičovskou lásku, náhradní rodiny si ji přehazovaly jako horký brambor a často s ní jednaly hůř než s bramborem, tudíž do idylického dětství a dospívání to mělo hodně daleko. Dívka tak díky projevenému talentu nalézá konstantu v Církvi, k níž jediné se může upnout. A ještě něco jí pomáhá nezbláznit se ze svého osudu a nepodlehnout vábení temnoty... Ale o tom později.
Chess umí vytušit, kde někdo páchal magii, umí vycítit a zpacifikovat duchy a poslat je na věčnost. S jejími nervy to pořádně mává. Duchové totiž nepřijdou jen tak na požádání. Při konání rituálu je nutno dodržet přesný postup, a navíc často hrozí, že se i tak něco nestihne nebo vymkne kontrole, a médium v podobě psa pak vtáhne do říše mrtvých vás, zatímco duch vesele dál poletuje po světě a otravuje okolí.
Chess má jako čarodějka a zaměstnankyně Církve k ruce spoustu pomůcek, od "tradičnějších", které zřejmě čarodějnice využívaly od pradávna (bohužel kvůli nedostatku osobní zkušenosti nedokážu posoudit
Další berlička, která jí pomáhá přežít, je trochu kontroverzní: a sice drogy. Jenže... čtěte, a poznáte.Stacia Kane nás uvrhá do světa "slumu", chudinských čtvrtí, říše drogových dealerů, kde každý má svou přezdívku. Chess je pravým jménem Cesaria Putnamová, ale jinak si musíme udělat pořádek v tom, kdo je Ranař, Postrach, Rozum, Ohnutý hřbet. Je to zajímavé nahlédnutí mezi lidi, s kterými se život nemazlí, jejichž děti rozhodně nemají nejnovější model telefonu a taky jim občas lezou hlady oči z důlků. Zároveň nahlížíme pod pokličku těm, kteří toho nestydatě zneužívají. Chess kvůli své slabosti pro drogy zabředá do dluhů, a právě díky tomu se dvě zásadní oblasti jejího života prolnou. Je nucena přijmout pro drogového bosse (pochopitelně lichvář, špinavec, pasák a prasák) úkol zlikvidovat duchy, mařící dodávky jeho pochybného "zboží". Nachází při tom zajímavý magický předmět, popsaný záhadnými symboly. Že by runy? Tento počmáraný medailonek se nakonec stane ústředním motivem, na který se nabaluje celá zápletka. Chess najednou zjišťuje, že v Církvi, na kterou jedinou se mohla spolehnout, by se jí mohla pořádně otřást půda pod nohama. Medailonek jí nejen způsobí ošklivou ránu na těle, ale zavádí ji do celé řady situací, na nová místa a k jedincům, kteří zjevně nejsou úplně lidské povahy. O nechutnosti není nouze.
Vzhledem k prostředí, kde se příběh odehrává, se nachomýtneme do doupěte drogového dealera, na pochybná tržiště, dále na několik zajímavých místeček nejen zchátralých, ale plných věcí, o které bychom nechtěli zakopnout ani v holinkách. Sem tam nějaký ten průplesk či větší nakládačka, sex na veřejnosti (popsaný díky bohu stručně), povalující se zohavená mrtvola, duch, který uvízl, kde neměl, případně trpící uvězněná duše. Nikdo si nemůže být nikým jistý - v dobrém i zlém slova smyslu. I velmi primitivně působící postavy mají světle chvilky, kdy se nečekaně rozmluví, případně přes jejich drsnou slupku prosvitne i špetka soucitu. Pilulky narkotik mají poetická jména, někdy zdrobnělá, a taky jsme zahrnuti dávkou pojmů, které autorka docela šikovně a nenásilně vysvětluje v průběhu samotného děje.
Člověk nemusí Chess všechno "schvalovat". Na druhé straně vás to nutí držet jí palce, protože v hlavě nemá piliny (tedy zatím... pokud to časem nepřežene s "Nervíky" a jinak líbezně pojmenovanými, různobarevnými psychotropními látkami), v několika vzácných chvilkách prosákne, že by nejraději prožila život úplně jinak a že vzdělání a četba jí nejsou cizí, a i ve své politováníhodné slabosti pro "kouzelné pilulky" je vlastně statečná. Kdyby nebyla, stačilo by přivolat médium, a mohla by svému nešťastnému životu zamávat. Každý holt nemá cestičku umetenou, ale naštěstí pro Chess se vždycky najde nějaký ten přítel, který vás podrží, když se klátíte nad propastí... A tak jsem zvědavá, jak bude Chess držet balanc v dalším díle série "Downside", nazvaném "Oči mrtvých".